Studentský život je sám o sobě náročný, ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak vypadá život pro studenta s depresí? V čem mu zabraňuje a jak ho ovlivňuje? Přesně to se dozvíte v dnešním článku.
Pojem deprese pochází z latinského depressio neboli stlačení či potlačení a je jednou z nejčastějších duševních poruch, která se projevuje převážně skleslou náladou, snadnou unavitelností a uzavíráním se před okolím. Je to nemoc jako kterákoli jiná, ačkoliv to tak mnoho lidí nevidí.
Student žijící s depresí je ovlivněn mnoha způsoby, ve škole si ale většinou povšimneme zhoršujících se známek. Deprese totiž působí na naši pracovní paměť, tedy tu část naší paměti, která nám umožňuje udržet po velmi krátkou dobu určitou informaci či si vybavit minulé zkušenosti. Tudíž je pro takového studenta velmi těžké si zapamatovat informace na test nebo zkoušení.
Deprese ale neovlivňuje pouze naše výkony, ale i naše pocity a chování. Z usměvavého, otevřeného a extrovertního člověka se může stát pesimistický, uzavřený introvert.
Deprese se projevuje změnami nálad, vztekem, pocity prázdna, nevolností, ztrátou chuti k jídlu nebo naopak – přejídáním, nedostatkem motivace a často sebevražednými myšlenkami. Depresi někdy doprovází i úzkost a mohou do denního pořádku přibýt i panické záchvaty. Je tak jasné, že student s depresí nebude schopen stoprocentních výkonů.
Zkusme se vžít do role takového studenta. Představte si, že máte hodinu matematiky a z ničeho nic ucítíte strach, a to do takové míry, že se vám začnou klepat ruce a nemůžete dýchat – to je příklad panického záchvatu. Byli byste schopní pracovat na zadání v takové situaci?
Další příklad: představte si, že je osm hodin ráno, slyšíte zvonek a učitel přichází do hodiny. Vy jste ale psychicky vyčerpaní a nejste schopní se soustředit na to, co učitel říká a slyšíte jen své myšlenky – myšlenky, které jsou vám nepříjemné. Doma jste potom tak unavení ze dne plného myšlenek, proti kterým jste museli bojovat, že už nemáte sílu na nic jiného než lehnout do postele. To by nebylo lehké, že?
Mnoho takovýchto studentů nevyhledá pomoc a trápí se tak víc, než kdyby se svěřili. Zároveň se od nich očekává určitá performace, kterou nejsou schopní vykonat – tím jim nabývá ještě více stresu, než kdyby bylo okolí shovívavější a snažilo se více porozumět. Může se stát, že student takzvaně „vyhoří”, dojde k naprostému vyčerpání. K tomu často dochází, když se student zabývá učením až příliš, nabírá si věci, u kterých je jasné, že je nezvládne a zaplňuje si celý svůj volný čas činnostmi, aby nebylo prostoru na špatné myšlenky. Vyhoření se projevuje hlavně jako lhostejnost a nechuť k práci, ztráta původního nadšení a zmizí jakákoliv síla na vykonání práce. Mohli bychom to nazvat jako stavem „mouchy snězte si mě“.
V nejhorším případě může mít student sebevražedné myšlenky, o kterých ale nikomu neřekne, což je velmi časté. V takovýchto případech může nastat situace, že se člověk nakonec pokusí o sebevraždu.
Tyto sebevražedné myšlenky jsou někdy doprovázeny otázkami: Jaký má smysl se učit něco nového, když tu nepánuji být na dlouho? Proč bych se měl snažit, když život stejně nemá smysl?
Další možností je, že student se opravdu snaží a chce mít dobré výsledky, ale kvůli jeho psychické nemoci to prostě nejde.
Ať už si jen čtete tento článek, protože jste studentem gymnázia nebo jste jedním z osob, které se toto téma týká – vnímejte své okolí a nenechte své spolužáky v maléru. V případě, že si něčím podobným procházíte, nejste v tom sami. Nebojte si říct o pomoc, dokud je čas.
– Michaela Rýparová